Transparentní odměňování ano, ale bez ideologie a zbytečné byrokracie

„Začneme spolu s Comp&Ben Asociací škrtat byrokratické zákony,“ říká v rozhovoru prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. Evropa podle něj ztrácí konkurenceschopnost a my se topíme v regulacích, které si na národní úrovni často ještě zhoršujeme. Přečtěte si, jak se i naše asociace může podílet na „byrokratickém detoxu“ a zapojit se do revize legislativy, analýzy dat o trhu práce i zmírnění dopadů směrnice o transparentním odměňování.

Co od spolupráce s Comp&Ben Asociací očekáváte?

Především odbornost a zkušenost z praxe. Comp&Ben Asociace přináší know-how firem, které rozumějí odměňování. To je přesně ta kompetence, kterou chceme prosazovat v rámci Hospodářské komory, aby transparentní odměňování nebylo byrokratickou povinností, ale přirozenou součástí firemní kultury.

A co z této spolupráce mohou získat členové Komory?

Především přístup k nejlepším standardům a praxi, která už funguje ve velkých firmách. Rádi bychom, aby se tyto principy dostaly i k menším podnikům, které třeba nemají kapacity na sofistikované HR systémy, ale chtějí odměňovat spravedlivě.

Současně nabízíme něco na oplátku: možnost být u legislativy včas. Komora je připomínkovým místem, takže naši členové mohou reálně ovlivnit, jaké právní předpisy vznikají a jaké povinnosti obsahují.

Co může Hospodářská komora nabídnout Comp&Ben Asociaci?

Řeknu to otevřeně: jsme ze zákona lobbisté, ale ti nejtransparentnější, jaké si dovedete představit. Naším úkolem je hájit podnikatele a prosazovat, aby se v této zemi dobře podnikalo a dobře zaměstnávali lidé. Členům CBA nabízíme prostor, vliv a přímý kontakt s legislativou, ať už evropskou nebo českou.

Každý návrh zákona prochází přes nás, takže můžeme ovlivnit, jak dopadne na firmy. V řadě případů se nám podařilo úspěšně zabránit zbytečné regulaci nebo být u vzniku propodnikatelských pozitivních projektů státu od samého začátku, například při digitalizaci státní správy.

Škoda, že se nepodařilo zalobbovat už v Bruselu při přípravě směrnice o transparentním odměňování a „šlápnout na brzdu“, když to ještě šlo.

To máte pravdu. Nicméně opravdu jsme se o to snažili. My se snažíme brzdit jak doma, tak v Evropské unii, ale bez dat a partnerů je to těžké. Kdyby Comp&Ben Asociace existovala už před pěti lety a měla k dispozici data, která má dnes, mohli jsme naši argumentaci v Bruselu posílit a směrnici více ovlivnit.

Jaké má Komora možnosti v evropském prostoru?

Jsme členy Eurochambres – evropské asociace obchodních a průmyslových komor, která v Bruselu hájí podnikatele. Snažíme se prosazovat, aby nové regulace nebyly zbytečně tvrdé, například i u směrnice o odměňování. Problém je, že ta už dnes platí. Jenže lobbovat po schválení je jako brzdit auto, které už narazilo.

Takže teď už s tím nic neuděláme?

Sledujeme a podporujeme snahu Vladimíra Dlouhého, prezidenta Eurochambres, vyvolat u této směrnice mechanismus Stop-the-clock. Nicméně zásadní změny přijdou při revizi, tedy zhruba za tři roky. A musí být podložené daty, ideálně z univerzit a vědeckých institucí. Jen tak bude argumentace důvěryhodná. V tom vidím velkou příležitost pro Comp&Ben Asociaci, protože máte odborníky, data i analytické zázemí, které nám v tom může pomoci.

Mnoho našich členů by řeklo, že ta směrnice je úplně zbytečná a měla by se zrušit.

Chápu je. Evropa ztrácí konkurenceschopnost, protože se dusí vlastní byrokracií. My jsme si to spočítali společně s Centrem ekonomických a tržních analýz: české firmy utratí ročně asi 72 miliard korun jen na zvládání regulací. To jsou peníze, které by šlo využít na technologie, vzdělávání nebo lepší podmínky pro zaměstnávání žen a matek.

Zdroj: Hospodářská komora ČR

Řada našich členů také tvrdí, že evropské regulace často stojí spíš na ideologii než na faktech. Souhlasíte?

Souhlasím. A právě proto říkám, že se musíme vrátit od dojmů k faktům. V „postfaktické době“, kdy rozhodují algoritmy, emoce a ideologie, je jedinou cestou práce s tvrdými daty, očistit je, správně interpretovat a umět s nimi argumentovat. Sám se na evropské úrovni setkávám například s tím, že se v rámci regulace nezohledňuje startovní pozice jednotlivých států, která je v rámci sedmadvacítky velmi rozdílná.

Můžete uvést nějaký příklad, se kterým jste se setkal?

Vezměme třeba směrnici o snižování obalů o pět procent. Česká republika už patří v třídění mezi premianty, ale i tak musíme snižovat v míře, jako ty nejhorší státy. Takže zatímco ty státy, které sotva začaly, poměrně snadno sníží o pět procent, my stanoveného cíle nedosáhneme. Záškolák tak může paradoxně mistrovat premianta. 

To je přesně ten problém, že Česká republika často nedokáže včas vstoupit do evropské debaty s dostatečně silnými argumenty. Podobně je to i s transparentním odměňováním a měřením gender pay gap – kde se České republice nepodařilo vyargumentovat, že gender pay gap je problém sociálně-strukturální a nevyřeší se transparentním odměňováním.

Dá se s tím vůbec něco dělat?

Rozhodně ano, postarejme se, aby při implementaci směrnice do českého práva nepřibylo nic navíc. České znění má být přesné, ale ne přehnané. Nepřidávejme evropským povinnostem další zbytečnosti. A pak se připravme na revizi tak, abychom mohli ty nesmyslné části vyškrtnout.

To souvisí i s vaší iniciativou proti byrokracii, že?

Přesně tak. Evropské regulace jsou samy o sobě složité, ale my si je často ještě „vylepšíme“. Teď se dokonce diskutuje o takzvaném „28. režimu“, který by měl sjednotit právní úpravy v celé EU. My jsme proti – vytvořil by dva paralelní světy podnikání: jeden podle národních pravidel, druhý podle evropských. To by situaci ještě víc zkomplikovalo.

Jak by měl „28. režim“ fungovat?

Firmy by si mohly vybrat, jestli chtějí fungovat podle národního práva, nebo podle jednotného evropského režimu. Na první pohled to zní lákavě, ale v praxi by to přineslo právní chaos. Dvě kategorie firem na stejném trhu, rozdílné podmínky, motivace k přeskakování. My naopak říkáme: Udělejme si pořádek v tom, co už máme, zbytečné zákony zrušme.

Jak?

Prosazujeme návrh, aby každý zákon byl doplněn o takzvanou tabulku zákonných povinností. U každé normy musí být jasně uvedeno, kdo má jakou povinnost, vůči komu, dokdy, kdo ji kontroluje a jaké jsou sankce. Když Evropa pošle pět povinností a české ministerstvo jich udělá dvacet, bude to černé na bílém. Pokud se nám toto systémové řešení podaří na národní i evropské úrovni prosadit, konečně uvidíme, kde vzniká ten „gold-plating“, tedy vylepšování evropské regulace k horšímu. Konečně uvidíme, co skutečně přichází z Bruselu a co si přidáváme sami.

V jednom z videí jste mluvil na téma byrokratického detoxu i o „podnikatelských batozích“, co to je?

Každý obor nese jinou zátěž – jiný „batoh“ povinností. Jiný má banka, jiný malý živnostník. Obsah batohu se mění i podle velikosti firmy nebo počtu zaměstnanců. Když budeme mít přehled všech povinností, které stát podnikatelům ukládá, dokážeme je roztřídit podle jednotlivých oborů a velikostí firem. Teprve pak uvidíme, kolik si toho který podnikatel skutečně nese na zádech – a zda mu novým zákonem nepřidáváme další zbytečný balvan. Balvan, který pro něj třeba už bude mít naprosto fatální důsledek.

Jenže dokud neuděláme revizi všech zákonů podle tabulek veřejnoprávních povinností, nebudeme to vědět. Dnes máme ve Sbírce zákonů zhruba 30 000 právních předpisů a odhadem z nich vyplývají statisíce jednotlivých povinností. Nikdo přesně neví, komu všechny ty povinnosti ukládáme, zda nejsou duplicitní nebo zastaralé. Až když tenhle inventář uděláme, budeme schopni přesně říct, co v těch podnikatelských batozích opravdu je – a které zbytečné věci můžeme konečně vyndat ven.

Můžete uvést konkrétní příklad, jak přeregulování dopadá na trh práce?

Stačí se podívat na takzvaný švarcsystém. Mnoho lidí do něj neuteče kvůli nepoctivosti, ale kvůli složitosti a nákladnosti zaměstnávání. Systém je přeregulovaný, plný rizik a odvodových rozdílů, takže se část pracovních vztahů přesune do smluv o dílo nebo jiných dohod, které se formálně tváří jako obchodní vztahy. Ve skutečnosti jde ale o běžné zaměstnanecké poměry mimo standardní režim.

Tím se nám ovšem deformují statistiky i realita odměňování. 

A na tuto pokřivenou realitu se vymýšlí další pokřivená regulace. Když se stát dívá na čísla, která neodpovídají skutečnosti, reaguje dalšími nesmyslnými regulacemi. To se přesně stalo po změnách u dohod o provedení práce a pracovní činnosti – najednou prudce stoupl počet vydaných živnostenských listů. Lidé, kteří dřív pracovali na DPP nebo DPČ, si prostě otevřeli živnost a dělají totéž. Jen s jiným papírem.

Pokud to vztáhneme přímo na odměňování, jak by se to dalo zjednodušit?

Vedle sebe bychom měli postavit dvě tabulky – co po nás chce Evropská unie a co nakonec obsahuje český zákon. V jedné budou tři řádky, v druhé deset. A pak se musíme ptát: kde se vzalo těch sedm navíc a proč tam jsou? Pokud neslouží svému účelu, musí pryč. Když to porovnání povinností budeme mít, můžeme tu zátěž začít reálně snižovat.

Kdyby se z vaší protibyrokratické iniciativy měla podařit jediná věc, která by to byla?

Vrátit se ke kořenům. To znamená najít systém, který bude systémově identifikovat a sledovat vznik a nárůst regulatorní a administrativní zátěže. Budu samozřejmě rád za každou zrušenou zbytečnou povinnost, za každý antibyrokratický balíček, ale hlavní je pochopit, odkud se ta byrokracie bere. Léčit původ, ne projev nemoci. Nechceme jen „pudrovat vyrážku“, ale zjistit její příčinu a bavit se o systémovém zákroku, který tu nemoc vyřeší. Potřebujeme se podívat na celý právní organismus, udělat analýzu právního řádu a zjistit, co u nás skutečně platí a proč.

To ale nebude jednoduché.

Nebude, ale je to řešitelné s technologiemi, které máme k dispozici. A hlavně se to vyplatí. Když si uděláme pořádek doma, můžeme zjistit, že polovinu povinností můžeme prostě zrušit. Protože jsou zbytečné a jen všechny otravují: od kontrolních orgánů až po podnikatele, kteří musí dokládat, že splnili třeba povinnost poskytnout informaci, kterou by stát mohl dávno vědět sám nebo ji má.

Ideální by bylo, kdyby si státní správa uměla potřebná data pro reporting vytáhnout sama z toho, co už od zaměstnavatelů má.

Přesně tak. V digitální době bychom se měli ptát, jestli vůbec musíme něco fyzicky kontrolovat. Většina informací už přece v registrech existuje. Firmy by je klidně poskytly, kdyby věděly, že tím nevyvolají další kontrolu. Každá kontrola stojí peníze nejen podnikatele, ale i stát. A to jsou pořád jedny peníze, které nejdřív musí vydělat podnikatelé. Když odstraníme zbytečné regulace, ulevíme ekonomice a budeme mít víc prostředků na spravedlivé odměňování lidí, kteří si to opravdu zaslouží.