Rozsudek Nejvyššího soudu mění pohled na odměňování agenturních zaměstnanců. Co to znamená pro zaměstnavatele?

Rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 351/2024) v posledních týdnech výrazně rezonuje mezi zaměstnavateli, HR odborníky i personálními agenturami. Téma rovného odměňování agenturních a kmenových zaměstnanců sice není nové, soudní výklad však přináší podstatný posun v tom, jak se na srovnatelné pracovní a mzdové podmínky nahlíží v praxi.

Zatímco dosavadní výklad se soustředil především na základní mzdu a její složky, Nejvyšší soud nyní potvrdil širší přístup: princip rovného zacházení se vztahuje také na benefity a další peněžitá plnění poskytovaná kmenovým zaměstnancům. Pokud tedy uživatel nabízí svým zaměstnancům například příspěvky na penzijní připojištění nebo jiné finančně vyčíslitelné výhody, mají být ve srovnatelné hodnotě zohledněny i u agenturních pracovníků.

Koho se rozhodnutí týká nejvíce

Formální odpovědnost za dodržení rovného zacházení nese agentura práce jako zaměstnavatel agenturních pracovníků. Rozhodnutí se jí proto dotýká nejvíce. V praxi se ale významně promítne i do fungování firem, které agenturní zaměstnance využívají.

Právě zaměstnavatelé - uživatelé totiž musí agenturám poskytovat správné a úplné informace o pracovních a mzdových podmínkách svých kmenových zaměstnanců. Bez těchto dat nemohou agentury zajistit potřebné dorovnání. Současně lze očekávat, že se nové požadavky promítnou do ekonomických podmínek spolupráce.

Obavy z právní nejistoty

Na praktické dopady rozsudku upozorňuje také Hospodářská komora České republiky, která dlouhodobě zastupuje zájmy zaměstnavatelů:

„Agentury se dostávají do role univerzálního přenašeče všech benefitních systémů svých klientů, které samy nijak netvoří ani neřídí a často o nich nemají ani kompletní informace. Přenáší se tak odpovědnost za cizí personální politiku na subjekt, který k jejímu ovlivnění nemá žádné nástroje.“

Komora zároveň upozorňuje na nepředvídatelnost právního prostředí a rozpor s dosavadní metodickou praxí státních orgánů.

Situaci z pohledu práva shrnuje člen naší Asociace, advokát David Borovec:

„Formální povinnost benefity dorovnat leží na agentuře, ale firmy jako uživatelé mají klíčovou roli v poskytování správných informací agenturám. Rozsudek se zřejmě promítne i do ekonomických podmínek spolupráce.“

K otázce možných zpětných doplatků dodává:

„Z právního pohledu bude klíčové, jak mají strany nastavené smluvní podmínky spolupráce – zejména způsob výpočtu odměny agentury v rámcové smlouvě o dočasném přidělení.“

Co by teď firmy měly udělat

Firmám, které využívají agenturní zaměstnance, se vyplatí situaci nepodcenit. Doporučit lze zejména:

• zmapovat všechny benefity a peněžitá plnění poskytovaná kmenovým zaměstnancům

• nastavit systematické předávání informací agenturám

• prověřit reporting a podklady k odměňování agenturních pracovníků

• zkontrolovat smluvní dokumentaci s agenturami

• zvážit právní audit nastavení spolupráce

Rozsudek Nejvyššího soudu přináší širší pohled na rovné odměňování a posouvá důraz i na benefity. Přestože hlavní odpovědnost leží na agenturách práce, role zaměstnavatelů-uživatelů je klíčová. Transparentní sdílení informací a správně nastavené smluvní vztahy budou rozhodující pro minimalizaci rizik i budoucích nákladů.