Na základě naší tiskové zprávy o gender pay gapu byl profesor Jan Čadil za Comp&Ben Asociaci! pozván do podcastu Ranní brífink Hospodářských novin. Zde si můžete rozhovor poslechnout, níže je k dispozici jeho přepis.
Podle dlouhodobých statistik Eurostatu patří rozdíl v příjmech mužů a žen, patří v České republice dlouhodobě k nejvyšším v Evropě a pohybuje se kolem 18 procent. Studie Comp&Ben Asociace!, která se zaměřuje na odměňování zaměstnanců a sdružuje významné české zaměstnavatele, nicméně ukázala, že skutečný rozdíl mezi mzdami mužů a žen je v Česku při srovnání srovnatelných pozic do 5 procent. Jak tomu je doopravdy, tak o tom jsme se v Ranním brfinku bavili s jedním ze spoluautorů, Janem Čadilem, ekonomem a rektorem Unicorn Vysoké školy, který působí i na na ekonomické fakultě západočeské univerzity v Plzni.
Jan Čadil: Dobrý den.
Julie Hrstková: Kde se podle vás vzal ten rozdíl mezi 5 % – což je v podstatě skoro statistická chyba – a 18 %, které pravidelně uvádí Eurostat?
Jan Čadil: Ten rozdíl je ve způsobu výpočtu. Těch 18 % je čistý rozdíl mezi průměrnými mzdami mužů a žen. To je číslo, které podle mého názoru moc neříká, je spíš zavádějící, protože srovnáváte nesrovnatelné. Naše číslo, těch 5 %, se snaží srovnávat srovnatelné – tedy muže a ženy na stejné pozici. Firmy v Comp&Ben asociaci používají buď Hay Grade systém, což je systém platových tříd, nebo jiný obdobný systém. Tyto metodiky jsou propracované a vyvíjené desítky let.
Zaměstnanci jsou zařazeni do konkrétních tříd a v rámci těch tříd jsou rozdíly opravdu malé. U některých vyšších stupňů je rozdíl větší, jinde naopak nahrávají více ženám. V průměru se ale dostáváme výrazně pod 5 %, konkrétně nám to vyšlo na 4,7 %.
Julie Hrstková: Pokud ale vezmeme jako celek ženy a muže bez ohledu na profese, ten rozdíl je oněch 18 %. Znamená to, že ženy jsou v hůře placených profesích? A jak vyplývá z vaší studie, častěji si je také samy volí. Proč by to dělaly, když žen na vysokých školách je víc než mužů?
Jan Čadil: To je výborná otázka. Stojí za tím dva typy segregace. První je horizontální – ta znamená, že máme převážně mužská a převážně ženská odvětví. Mužská jsou typicky IT, stavebnictví nebo zpracovatelský průmysl. Ženská jsou naopak zdravotnictví, vzdělávání, sociální služby. A v těch ženských odvětvích je průměrná mzda výrazně nižší než v těch mužských.
I když je mzda stejná na konkrétní pozici – vývojář software versus učitelka v mateřské škole – problém je v tom, že v ženských profesích je obrovský počet zaměstnankyň. A to samo o sobě vytváří velký mzdový rozdíl.
Julie Hrstková: K tomu mám doplňující otázku – u IT profesí tomu tak vždy nebylo. Na začátku byly špatně placené a byly doménou žen, i ve Spojených státech. Myslíte si, že zvyšování mezd například ve školství nebo zdravotnictví by mohlo přitáhnout více mužů, podobně jako se to stalo v IT?
Jan Čadil: To je zajímavá otázka. Ano, přidávání ve vzdělávání může časem přilákat více mužů do učitelských profesí. Stejně tak rostoucí platy v IT mohou oslovit ženy – a ten trend je vidět, zlepšuje se. Ale podle mě je zásadní otázka, proč si ženy volí určitá odvětví už od základní nebo střední školy. Když se podíváme na obory, které ženy na vysokých školách studují, najdeme tam obrovský nepoměr. Ve STEM oborech – tedy věda, technika, inženýrství, matematika – je žen jen asi třetina.
Zájem žen o technické obory roste, to je pozitivní, ale stále je tam nepoměr. Když si žena zvolí například studium na pedagogické nebo filozofické fakultě, už tím si předurčuje nižší výdělek. Například moje manželka učila v mateřské škole – ta mzda je prostě nízká. A je otázka, jestli stát nebo zřizovatelé školek nechtějí víc zohlednit, že je ta práce náročná. Ale osobně bych do trhu zasahoval co nejméně jako regulátor.
Julie Hrstková: Když říkáte, že regulace co nejméně, co může dělat stát nebo zaměstnavatelé pro to, aby ženy dosáhly na lépe placené pozice – nejen horizontálně, ale i vertikálně?
Jan Čadil: Na úrovni firem se určitě dá něco dělat. Firmy, které chtějí být konkurenceschopné, na tom už pracují – například prostřednictvím interního vzdělávání. V Unicornu například nabízíme IT kurzy, ve kterých studuje mnoho žen. Tím se pomalu boří horizontální segregace – ženy se učí nové dovednosti a časem se z nich stávají IT specialistky.
Co se týče vertikální segregace – tam je potřeba, aby firmy zohlednily sladění pracovního a rodinného života. Například usnadnily návrat z rodičovské a otevřely cestu kariérnímu růstu. Je prokázáno, že rodičovství kariérní dráhu žen zpomaluje. Kolegyně Kalíšková k tomu dělala velmi zajímavou studii. Ale to neznamená, že kariéra tím končí – jen je potřeba najít nástroje, jak podpořit návrat žen do pracovního procesu a jejich další růst. Ale jednoduché to není a samotné kvóty určitě nestačí, ty mohou být spíše kontraproduktivní.
Julie Hrstková: Čím si vysvětlujete, že ve vedení českých firem je žen méně než v průměru EU, jak ukazuje studie Deloitte?
Jan Čadil: Podle mě hraje roli více věcí. První je rodinná politika – například dostupnost mateřských škol. Druhá věc jsou osobní preference. Když mluvím se ženami, některé říkají, že jim nevyhovuje způsob vedení v převážně mužských týmech. Vadí jim třeba agresivní styl komunikace, který je častější u mužů. Také je známo, že ženy obecně méně rády jdou do konfliktu, což se projevuje i v pracovním vyjednávání. Takže mají slabší pozici.
Česká republika má navíc specifickou ekonomickou strukturu – větší podíl zpracovatelského průmyslu, kde je žen málo. Takže když chce firma jmenovat manažerku do takové oblasti, často prostě není z čeho vybírat.
Julie Hrstková: Myslím, že v řadě firem by ženy ve vedení být mohly. Ale čas nás tlačí, tak poslední otázka – co byste ženám doporučil, aby byly na trhu práce úspěšnější z hlediska odměňování?
Jan Čadil: Pomohlo by určitě naučit se asertivně vyjednávat. Ale pokud zůstanou ve státním sektoru nebo v odvětvích, která jsou tradičně ženská – jako je zdravotnictví nebo školství – bude to mít svá omezení. Je potřeba, aby se v těchto odvětvích mzdy celkově zvýšily.
Julie Hrstková: Myslím, že ve zdravotnictví už se mzdy zvyšují dost výrazně.
Jan Čadil: Možná ano, ale ne všude. Třeba u zdravotních sester, pomocného personálu nebo v sociálních službách, tam ty mzdy pořád zůstávají nízké. Stejně tak v mateřských školách.
Julie Hrstková: Dobře, děkuji moc. To byl ekonom Jan Čadil. Přeji pěkný den.
Jan Čadil: Děkuji, mějte se, na shledanou.
Julie Hrstková: A teď už přehled zpráv, které by vám rozhodně neměly ujít…